Připravit správně yerbu maté není zcela určitě žádná věda nebo magie. De facto stačí mít na paměti několik jednoduchých zásad a přirozeně po ruce několik kousků správného vybavení. I tak se ale může stát třeba i mnoha začínajících pijáků tohoto nápoje, že se jim vysněná tekutina ne zcela povede. A to i v těch případech, kdy měli veškeré propriety a postupovali krok za krokem přesně podle tradiční receptury. Jak se to může stát? No, celkem jednoduše. Pokud získáváme teprve své první zkušenosti s přípravou maté, můžeme jednoduše zapomenout na některé drobné nešvary, které se ale výrazně podepíší na chuti a vlastnostech celého výsledného nálevu. Takže se pojďme v krátkosti podívat na ty nejčastější.
Přímo pravidlům servírování a přípravy yerby maté se budeme věnovat podrobněji na jiném místě. Berte tedy následující připomínky spíše jako doporučení, čeho se během přípravy pokud možno vyvarovat. Může se vám zdát, že jde o naprostou zanedbatelnou maličkost, ale ve výsledku ten detail ovlivňuje celý požitek jak z přípravy, tak z popíjení maté.
Hodně čajových „začátečníků“ sice nepodceňuje správné vybavení a stejně tak po dlouhém rozhodování otevírají natěšeně balíčky s první kalabosou a bombillou. Což je určitě dobře. Pak si ale ztěžují na to, že to, co si vytvořili napoprvé doma, rozhodně nechutná jako ta úžasná věcička, kterou pili u přátel. Důvod je přitom zcela jednoduchý. U každé nové kalabasy a bombilly platí, že je potřeba ji nejdříve tzv. „zajet“, než se pustíme do skutečného vaření. Pro tento proces se ujal termín currado.
Příprava probíhá tak, že novou kalabasu klasicky do tří čtvrtin naplníme lístky maté a pak zalijeme horkou vodou o teplotě mezi 70 a 80 stupni Celsia. V tomto případě ovšem ještě nepijeme, jen necháme louhovat a stát 24 hodin. Pak kalabasu vyprázdníme a důkladně vypláchneme vodou. Tím ovšem celé přípravy nekončí! Pomocí kávové lžičky a velmi opatrně z vnitřku kalabasy odstraníme zbytky dužiny. Pak zopakujeme celou proceduru se zalitím maté a celodenním odstátím. Pak následuje další vyčištění a konečně můžeme naši kalabasu začít používat naplno.
Vynechání currada není ovšem jediná věc, na kterou začátečníci pravidelně zapomínají. Druhou podstatnou věcí je i teplota vody, kterou yebu zaléváme. Mnozí si sice pohlídají, že vlažná voda mám mít kolem padesáti stupňů, nicméně vynechají skutečnost, že yerbu nikdy nezaléváme zcela vroucí vodou, ale počkáme, až je asi o dvacet stupňů chladnější.
Skutečně se nejedná o žádný kosmetický rozdíl. V případě, že maté zalijete vařící vodou, výsledek nejen že přijde o mnoho látek, kvůli kterým maté lijeme (a které byly vysokou teplotou zničeny), ale navíc bude chuťově strašná silné.
Do podobné oblasti spadá neduh, který je možné vidět i u zkušených pijáků maté – tedy jakési mimoděk míchání nápoje bombillou. Jediné, čeho tím zřejmě dosáhneme, je místo kvalitního louhování ucpání bombilly samotné či to, že polykáme jemný prach z celé směsi.
Na závěr si asi ještě připomeňme, že je vhodné yerbou v kalabase silně zatřást ještě před samotným zalitím a ne až po něm. Jedině díky tomuto pohybu lze totiž dosáhnout rovnoměrného louhování celého objemu směsi.