Roiboos jako nápoj původně objevený Křováky je dodnes úzce spjatý s místy, kde se začalo s jeho kultivací. I více než dvě stě let poté – co jeho přirozenou sílu objevili osadníci, od nichž se roiboos poprvé odstal do Evropy – totiž každoroční sklizeň stále pochází z Cederbergu. Přesněji z oněch pouhých 25000 hektarů, na nichž se dnes rozprostírají plantáže pokrývající celosvětovou spotřebu tohoto povzbuzujícího a zároveň zdravého nápoje. Navíc velká část farem, kde se dnes dohlíží na sběr i proces fermentace lístků roiboosu, dodnes zůstává v rukou rodin, které v oblasti s rozsáhlejší kultivací roiboosu začínaly. Spojení ručního sběru, pěti generací přímých zkušeností a v neposlední řadě ostrého jihoafrického slunce tak garantuje, že na váš stůl se dostane jenom ten nejlepší roiboos.
Roiboos vznikl jako horký nápoj připravovaný z divoce rostoucího keře pokrývajícího planiny hornaté oblasti Cederberg, kterou můžete navštívit pokud si vyjdete něco málo přes dvě stě kilometrů severně od Kapského města.
Přestože se poměrně dlouho rooibos získával právě z planě rostoucích keřů Aspalthus, první výraznější pokusy o automatizaci částí celého procesu se datují teprve do dvacátých let dvacátého století, dnes už zpravidla narazíte na roiboos, který se rodí na plantážích.
Kdo by však čekal, že celý proces pěstování a sklízení rooibosu bude připomínat až průmyslové farmy jako je známe například v případě produkce rajčat, ten bude nejspíš příjemně překvapen. Samotný sběr totiž dodnes probíhá ručně, farmáři navíc osobně obrací každičkou kupičku lístků právě procházejících fermentací. Pěstování roiboosu zkrátka v jižní Africe stále představuje srdcovou záležitost, na kterou potomci zdejších starých farmářských rodů nedají dopustit.
Pro samotný keř je charakteristický hlavní stonek, ze kterého vyrážejí silné větve následované menšími větvičkami, na jejichž konci vždy najdeme trs poměrně drobných lístků jehličkovitého tvaru. Ty mají v průměru kolem deseti centimetrů, a celý keř pak obvykle dorůstá velikosti zhruba v rozmezí jednoho až jednoho a půl metru. V případě větších plantáží potom keře bývají o něco menší, začínat mohou už někde kolem půl metru.
První sklizeň rooibosu u čerstvě zasazeného keře můžeme očekávat zhruba po roce až roce a půl. Teprve po třech letech od vysazení však je možné počítat s opravdovým rozpukem a maximální produkcí lístků.
Vlastní sklizeň potom probíhá v letních měsících, což v Jižní Africe nicméně znamená zhurba období od ledna do května. Jednotlivé větvičky jsou v tuto dobu ručně odsekávány, a teprve pak se dostávají na speciální linku, kde se lístky zpracovávají do podoby kousků o velikosti tří až pěti milimetrů.
Teprve poté přichází ke slovu samotný proces fermentace, jemuž u roiboosu vděčíme za ono charakteristické načervenalé zabarvení. Konkrétně pak vypadá asi tak, že podrcené lístky jsou postupně namáčeny, aby se takto nechaly fermentovat v průměru mezi osmi hodinami až celým jedním dnem.
Teprvé poté můžeme přistoupit k samotnému sušení odehrávajícímu se na speciálních otevřených dvorech, kde se paprsky slunce spolu s včasným obracením postarají výslednou o jemnou chuť roiboosu a jeho jiskru.
Zhruba od půli devadesátých let je na trhu kromě tradičního červeného roiboosu také rooibos zelený: v jeho případě k fermentaci vůbec nedochází, a samotné sušení tak začíná bezprostředně po sklizni.